Srpen 2014

První club

31. srpna 2014 v 0:39 | Paja |  Irsko / Ireland
Během léta jsem se byla podívat s dalšíma aupair do mého historicky prvního clubu ve městě. To je ta lepší oddechová část práce au-apair, kdy nejsme s dětma a můžeme se pobavit a odreágovat. Musím říct, že Irsko a Cork jsem si maximálně oblíbila tou atmosférou .. Irský duch tu dýchá na každém kroku. Ta pohoda a žádný stress.

V Irském clubu první, co mě překvapilo, byla živá hudba, příjemná obsluha a že se neklade věková hranice. Na muziku tančila jak mládež, tak i starší populace. Nejvíc mě překvapil starší pár tančící na moderní hudbu v 1 hodinu ranní. Všichni je podporovali. Kouzelné. Jediné, na co bych řekla kritiku jsou ceny. Když jsem říkala, že v Praze je draho, tak se to opravdu s Irskem nedá srovnávat .. Tady ceny jdou nahoru v nehorázných měřítkách. Ale co si budeme povídat, i platy jsou tady úplně někde jinde.

Další překvapivý aspekt je, že všechny cluby mají otevřeno maximálně do 2 ráno, tzn. pokud zdejší omladina chce posedávat do rána, musí jít ven, nebo k někomu domů. Byla jsem toho svědkěm na vlastní kůží. Po půlnoci se živá kapela mění na DJ. A ve 2 hodinny ranní, kdy je bar plný k prasknutí, tak je bez milosti vypnuta hudba. V tuto chvíli je témeř nemožné dostat se ven.

Dále následuje bojovka, sehnat výhodný texík. K mému překvapení tady nefunguje noční doprava a poslední autobus mi jede 23:15. Což je šibeniční čas. A druhá varianta jít pěšky nepřipadá v úvahu. Sice bydlím 40 minut od centra, ale zase nejsem noční sebevrah. Nejlepší jet ve 2 či 3 lidech.

Přesto uznávám, večer jsem si užila. A tady se mi asi opravdu nestane, že bych přišla domů po 3 hodinně ranní.

Cheers..



Léto v Irsku/Summer in Ireland

30. srpna 2014 v 18:36 | Paja |  Irsko / Ireland
Po příletu mě čekala moje rodinka na nádraží a hurá do nového domova. Děti byly unavené (Aby ne, bylo 23:15 místího času) a za debaty jaká byla cesta jsem měla namířeno do nového pro mě ještě neznámého světa. Po příjezdu mi byl představen zbytek rodiny, pejsek a provedení domem, abych věděla co kde najdu.

Rodinka tady je naprosto úžasná a děti vychovaný. Netvrdím, že je to snadné, ale zvládnout se to dá. Pouze začátky byly těžký. Nejmladší zkoušel, co si může dovolit, tak jsem z toho byla hotová. Naštěstí po 14 dnech tyto únavy ustaly a už mám možnost vše řešit jinak, tzn. domluvou. Během této doby jsem se dostala i do rutiny, zjistila co a jak dělat. Byla to i doba, kdy jsem myslela, že se otočím a pojedu domů. Přeto jsem to zvládla a jsem tu stále.

Connor Pass



Na to, že jsem tu byla zatím jen v létě, tak jsem se už dost nacestovala, poznala pár lidiček a začala plánovat další výlety. Tady kde bydlím se pravidelně konají meetingy, takže je snadnější najít přátele. Ale abych řekla pravdu, vedou tu španělky a němky. Ostatních národností je tu pomálu. A věc u které jsem překvapená, dost lidí tu mluví středně pokročilou angličtunou když přijede. Ani nevím, kde je ta doba, co byl někdo rád říci " I`m Pavla and I`m from Czech Republic".

Pokud jde o Iry a Irsko, tak si nemohu stěžovat. Nádherná země s mnoha místama, která stojí za podívání a přátelskost lidí. Kamkoliv se podívám - úsměvy. V autobuse se zdraví a děkuje při odchodu. V obchodech usmívající se personál. Nedá se to srovnávat s ČR. Jsme na tom jinak a v tomhle oproti jiným zemím ještě zaostáváme. Ale kdo ví, třeba cestovatelské duše přinesou do čech úsměv.

Blarney


Z cestování už jsem se byla podívat v Killarney, Tralee, Dingle, Kinsale, Blarney castle, Connor Pass.. A další místa jsou na mém seznamu, tak uvidím, co v září stihnu. Bohužel už přichází podzim a začíná tu více pršet.

Blarney


Kinsale


Killarney National Park





Irsko / Ireland

30. srpna 2014 v 18:34 | Paja |  International year
Po návratu z Manchesteru mě čekala nelehká úloha. Sbalit si věci. Né, že by to bylo složité, ale váhový limit 20 kg mi to moc neulehčil. Co všechno budu potřebovat. Nejlěpší řešení vžít od všeho něco a pak se uvidí. Přecejen né každá země dokáže v jeden den vystřídat všechna roční období.

V mezi čase jsem se scházela s přáteli, kde byl zvláštní pocit, že se dlouho neuvidíme. Ale jdu si za tím, co chci. V tom mě respektují a vážím si jich.

Balení započalo, převažování a přeorganizace. Až se nakonec zadařilo. Dny před odjezdem jsem měla každý den jinou náladu, jednou natěšená, jednou nervozní a jednou smutná, že je všechno naposledy. Když jsem se bavila s jinýma aupair, měly stejné pocity, takže je to normální .. Vždy mě uklinilo s někým hodit řeč a nebo skype s rodinkou.

Rodinku jsem si vybrala se 3 dětma. Ano slyšíte správně, jsou celkem 3. Naštěstí věk je žádoucí - 6, 10 a 13. Tzn. starší jsou už samostatnější. Nečekala bych, že to bude snadné, ale každá zkušenost, dobrá zkušenost.

Těsně před odjezdem jsem si ještě vyměnila telefonní čísla s rodinkou a hurá na cestu a žít život aupair v Irsku. :)


Welcome to Ireland..


Manchester, England

30. srpna 2014 v 18:33 | Paja |  International year
Další z mojich cest mě zavedlo do Manchesteru.

Před odjezdem to nebylo snadné, že moji nej přátelé tak trošku zkoušeli, jestli je to opravdu to, co chci, jestli jsem vzala v potaz rizika i to, co bych mohla ztratit, či naopak získat. Musím uznat, že to bylo poprvé, kdy jsem si na svém opravdu stála a díky tomu jsem si upevnila své rozhodnutí. Za to jim obou děkuji. Vy víte. ♥ Nebylo to lehké, ale vím, že to bylo nezbytné.


Byla to taková menší dovolená, která mi taky něco na cestě životem dala. Zkušenost poznat cizí zemi. Musím říct i když jsem to nečekala, Anglie mě tolik neuchvátila. Byla to příjemná změna, ale chyběla mi tu duše života, abych mohla žít naplno.

Město bylo nádherném kultura, galerie, prostě změna .. O akcentu nemluvě.. Ale vše se dá naposlouchat a po pár dnech jsem se i víc chytala.

Zde začal "žít" můj sen života v zahraničí ..Začátek ne tolik úspěšný a rozhodla jsem se hledat rodinku jako aupair. Přecejen člověk v začátku nemusí řešit ubytování a stravu. K tomu odměnou za hlídání dětí dostává au-pair kapesné. Není to velk částka, ale pracovat se s ní dá.

Zhruba v polovině mého pobytu jsem měla po dlouhém hledání první skype, kde jsme si s rodinkou ihned řekli, že přiletím. Datum byl v půlce července.

V tu chvíli byl čas koupit letenku zpět do Prahy a vzápětí do Dublinu.

Ať každý říká co chce, každá zkušenost je dobrá zkušenost..a cestování je k nezaplacení ..



Brazílie - Holiday of dream

30. srpna 2014 v 18:32 | Paja |  International year
V tomto článku bych se ráda podělila o své zážitky z první velké dovolené. Nikdy předtím bych nečekala, že pojedu až za oceán. Přecejen Brazílie je vzdálený kontinent a jiný svět.. Co dodat.. Tuto zemi jsem si zamilovala na první pohled.

Moji přátele jsou úžasní, přesto, jak daleko jsme od sebe, stále komunikujeme!!


I love them.. ♥



V Brazílii jsem našla své já, které chce cestovat a trávit čas u přátel a taky si zařádit.. Přecejen, kdo může říct, že byl v Brazílii. Málo který čech. Tím jsem ráda, že jsem originální.




Život v této zemi je tolik rozdílný, což jsem si nedokázla představit.. Co je pro nás běžné, zde není. Chyběl mi jízdní řád autobusů, fungující wifi a bezpečnost pohybu. Ne nadarmo se říká, že je to nebezpečná země a po setmění se pohybovat pouze taxi.

Přesto jsem zde našla přátele, na které nikdy nezapomenu. Užila jsem si zde čas jako nikdy předtím a s těžkým svědomím jsem řekla "GOODBYE" moje dovolená. Část mé duše a srdce bude patřit Brazílii a lidem tam. ♥


Obrigada meu amigos. ♥

My party`s song Katy Perry - Dark Horse... I`ve never forgotten to you .. Love you .. :-*




Čerstvý kokos, mňamka..


Time to say "Goodbye"..


Něco o mě a blogu

30. srpna 2014 v 18:28 | Paja |  O mě / About me
Ráda bych se na úvod představila, Jmenuji se Pavla a je mi dnes 25 let. Už delší dobu mám cestovatelského ducha, ale s realizací byl vždycky problém. Práce, placení, bydlení a další .. Takže bych řekla, že mi osudem nebylo přáno odjet dříve.

To se naštěstí zlomilo tento rok, kdy mi odpadlo mnoho placení, poznala jsem přátele z Brazílie, kde jsem dost pochopila. Pochopila jsem, že pokud něco opravdu chci, musím si za tím jít a ne jen "čekat" až mi vše spadne do klína.
Pro začátek jsem si vybrala dovolenou za přáteli do vzdálené Brazílie. Každý na mě koukal, jako že jsem se zbláznila, ale ne. Prostě jsem to chtěla a šla si za tím. Na úkor, že jsem měla 2 práce, šetřila a ono se to povedlo. Přátele mě uvítali, poznala jsem spoustu nových lidí a uvědomila jsem si, co chci. Cestovat a jít za svým snem .. Za to jim moc děkuji. ♥

Nikdy nezapomenu na první nervozitu, než jsem sedla do prvního letadla, to jsem si ještě psala s kamarádnou v Brazílii, která mi napsala, ať se opovážím utéct z letiště a nenastoupit do letadla.. hehe .. Byl to velky krok který stál za to. Lítání miluju.

V tomto svém blogu bych ráda inspirovala, že není špatné snít, ale je důležité své sny realizovat. Nesmíme se bát neúspěchu a musíme jít do toho. Přece se nechceme ve 30, ne-li později probrat a říci si "co kdyby, ... ". Každá zkušenost dobrá zkušenost.. Nemůžeme posléze říci, že jsme to nezkusili.

Mám ráda své přátele, rodinu, blízké,.. Ale opravdoví přítelé a rodina na Vás počká, ba naopak Vás podpoří. Mám užásné lidi kolem sebe a jsem za ně moc ráda.. ♥
Věřím, že když budu delší dobu v zahraničí, počkají na mě, nebo v druhém případě mě i poctí svoji návštěvou.