Září 2014

Age versus dream

30. září 2014 v 14:07 | Paja |  O mě / About me
Tak jsem přemýšlela o tom, co vlastně bude po mém roce tady. Zda si jít za svým snem a odcestovat jako aupair do USA nebo zkusit štěstí jako letuška. Musím říct, rozhodování to není jednoduché.

Pokud jde o USA, podmínkou programu je být ve věku 26 let včetně. To je podmínka, která je největší problém. Příští rok už mi bude 26. :/ Amerika byla vždy můj sen a hrozně moc jsem tam chtěla. Takže teď co? Být další rok v anglicky mluvící zemi, když jsem teď v Irsku a ajinu si vypiluji tady. Být další rok s dětmi a až potom zkusit štěstí letušky? Co jsem slyšela, tak hodně jsou přijímány holky, co pracovaly jako aupair. Ale představa zůstat další rok na jednom místě mě děsí. Já potřebuji procestovat zemi a jít dál.


Co se týká letušky, taky to není nejlehčí. Musí se projít několika pohovory, umět alespoň 2 jazyky, dosáhnout do výšky 212 cm a další podobné podmínky. A taky si nejsem jista u společností věkem. Každá to má jinak. Věřím, že metropolitní způsob života mě bude bavit. Mít "bydlení" v jedné zemi a pak dne práce přespávat jinde. Vím, že to nebude jednoduchá cesta, bude to hodně učení v angličtině, školení, pracování o svátkách a víkendech. Pracovní doba může být i 16 hodin .. Není to lehký život, kor,když člověk nemá své "doma" a nebo se tam zdrží opravdu minimálně.

Věřím, že mám šanci uspět, přecejen jsem nějaký ten rok pracovala na zákaznické podpoře, vymáhala dluhy a pracovala v baru. Věřím, že to je k plusu a taková menší průprava k tomu, oč se budu snažit.

Tenhle život není pro každého, ale věřím, že je to má cesta. Miluji cestování a chci se podívat na co nejvíce míst. Mám vytipováné 3 společnosti, kde bych ráda zkusila štěstí. Popravdě dle společností je poznat, že k životu potřebuji exotiku. Metropolitní centrum je Dubaj, Abu Dhabí či Doha. Tzn. mimo Evropu na orientu.

Když o všem vím dopředu, věřím, že jsem schopna se připravit a začít se více učit. Mám v plánu vrátit se do školy a získat z Irska co nejvíc.

Hledání práce jako letušky má jednu výhodu, budu plně vydělávat a nebudu hlídat dětičky. Jen "dětičky" v letadle.




Budu ráda za podporu na této dlouhé cestě, ale věřím, že jakmile se pro něco rozhonu, dám do toho všechno a půjdu do toho celým svým srdcem. ♥


Cliffs of Moher

23. září 2014 v 12:58 | Paja |  Irsko / Ireland
Tak dne 20.9. den po mém dvouměsíčním výročí jsem měla trip na nejlepší místo v Irsku. Vzaly jsme si tour za 35€, protože nám to přišlo jako nejlevnější varianta. Sraz byl v 8:15 a.m. což na sobotu lehce šibeniční budíček, ale proč ne. Jen to uplakané počasí bylo nic moc. Představa tahání deštníku s kabátem po výletě, ale co naděláme. Před cestovní kanceláří se již hromadila skupinka lidí, která měla stejný směr. Objevili se 3 průvodci, kde každý šel ke svému autobusu se seznamem cestujících. První autobus nebyl náš, to byl víkendový výlet a hned ten za ním. Autobus byl sie trošku menší, ale našla se 2 místa vedle sebe. Další lidi přicházeli až na 2 chybějící. Po chvíli se zjistilo, že další autobus za námi (větších rozměrů) jede stejnou trasu a 2 pohřešovaní byli v něm.

Po usazení se nám představil náš průvodce. Silnější, usměvavý Ir, která sršel vtipem a dobrou náladou. Na úvod si zjistil národnosti v autobuse, prohodil pár slov, obeznámil nás, že ve smluvený čas máme dorazit, jinak nás tam nechá. Během cesty se nám otevřelo střešní okýnko a nechtělo držet zavřené. Jeden němec se to pokusil zavřít, tak to "drželo" ale hrozilo znovuotevření každou chvíli. Řidič si zastavil u obchodu a odběhnul si něco koupit. Nikdo netušil, že koupil pomůcku k zavřeni okna, aby se už neotevřelo. zadělal záclonku, která mu padala do zpětného zrcátka a pokračoval si vesele dál. Musím říct, dost nás dostal.

První zastávka byla ve městě Limerick. Rozchod byl pouze 20 minut, tak se rychle mrklo do obchodu, udělala fotka před hradem a pokračovalo se dál.

Další zastávka byla u Baby Cliffs, abych byla přesná, byl to takový předvoj toho co přijde.. Pokud šlo o menší variantu, byla naprosto luxusní. Rozchod byl pouze 15 minut a i přesto se zvládlo nafotit pěkný úlovky. Jak všichni byly unešeni, zapoměli jsme na čas a tak na nás řidič zatroubil a my uháněli zpátky.




Poté byla obědová zastávka v malinkém městečku a poté hurá na Cliffs of Moher. :)

Na místě už jsme koukaly z okýnka, jaké jsou tam davy a nemohly jsme se dočkat, až půjdeme ven. Rozchod byl téměř 2 hodiny. Takže rychle vzít lístek a uhánět.
Pokud jde o první dojem, tak ten byl prostě woooow.. Nádherné počasí a nevěděly jsme, na kterou stranu jít dřív a udělat si fotky. Mno, optala jsem se pána, kde je věž, kde se platí 2€ a máme pak hezčí fotky. ¨Jakmile ukázal směr, šly jsme tím směrem a za davem. Naskytl se nám nevídaný pohled na moře, Cliffy a celou tu scenérii. Byla i ohraničená zona na vlastni nebezpečí .. Ono, kdybychom spadly dolů, nežijeme. Výška byla kolem 200 metrů. Můžete posoudit.




Další na řadu přišla doporučená věž a poplatek 2€ je nic, když už tam jsme, tak do toho. Ono to byl take horolezecký výkon dostat ty fotky. Byl to "hrádek" či "věž" a muselo se vylézat na "hradbu". A při pohledu na tu výšku to není nic pro slabou povahu. My to ale zvládly a tady jsou výsledky.



Dále se pokračovalo na vzdálený okraj, který jsme si nechaly na závěr. Hodně lidí se fotilo na okraji. Samozřejmě to bylo z bezpečnou zónou, ale jak bylo sucho, šly jsme tam a opatrně se pohybovaly a fotily. Když už tam jsme, tak at fotky stojí za to. Svoboda z toho místa přímo čišela. Místo je to magické a když pojedete do Irska, určitě se sem musíte podívat.




Po dofocení už se blížil čas, kdy budeme odjíždět,tak se šlo ke stylovým obchůdkům, které byly "skryté" a jen okna byla vidět. Nešlo to nevyfotit, takže přidávám fotky shopů a kavárny níže.


Jakmile jsme si sedly, zjistilo se, že nám 2 lidi chybí. Ale bylo doslovné, že autobus nečeká. Začal se rozjíždět, když v tom dorazili zpozdilci. Omlouvali se a asi pochopili, že opravdu nikdo na ně nečeká a mají se vrátit na čas.
Během cesty řidič / průvodce začal opět vyprávět něco ohledně míst, která projíždíme. Cestou vyprávěl i vtipy a v neposlední řadě nám i zazpíval s rádiem pár songů. My se jen nestačily divit, co všechno při řízení zvládá. :D

Poslední zastávka byla u suvenýrů a něčeho podobného city hall. Fotka sem, fotka tam. Omrknout suvenýry a zpátky do autobusu. Byl ještě čas, ale únava nás dostihla a my jen relaxovaly. Do Corku jsme se vrátily dřív, než bylo v plánu. Vzhledem k únavě to bylo příjemné.

Výlet hodnotím na výbornou, opravdu se toho stihlo hodně a počasí vyšlo na jedničku. Stálo to za to.

2nd month in Ireland

19. září 2014 v 14:24 | Paja |  Irsko / Ireland
Kdo by to byl řekl, že čas poletí jako voda? Dnes 19.9. jsem tu oficiálně 2 měsíc, kdy jsem spatřil Irsko a přijela do Corku, kde jsem se poprvé setkala se svojí rodinkou a dětma. Ten čas tu letí jako blázen. Nikdy bych neřekla, že já a děti půjde dohromady.. A ještě na tak dlouho. Tímto stylem můj rok uteče, ani nebudu vědět jak.

Pokud jde o moji angličtinu, zatím nepociťuji velké pokroky. Jen pár frází, které jsou tipické pro Irsko. Takže jak je vidět, bez školy se tu neobejdu. Hoky mi jednu doporučily, kam samy chodí a stoji 130€ na měsíc a lekce jsou 2x týdne. Uhhh.. Ty ceny mě ničí .. Kde je ta doba, kdy mi přilo 3300 kč na pul roku hodně. Tady se měřítka pěkně rychle mění, pokud jde o ceny.

Začla jsem i zvažovat zkoušku FCE, kde kurz stojí 360€ na 3 měsíce 2x týdně + 40€ učebnice + 170€ zkouška. To si musím nechat projít hlavou. Není to nejlevnější.

Irové jsou velmi nápomocní a vstřícný. Jak je Cork menší město, vládne tu domácí a přátelská atmosféra. Takový klidný Irský život beze spěchu a stresu.

Své "výročí" bude završeno zítřejším Výletem na Cliff of Moher. Prý je to to nej z Irska, tak jsem zvědavá. Dneska nám tu prší, tak snad se to do zítra umoudří. :)

Všem přeji zdárné završení týdne! Mě končí dopolední siesta a hurá vyzvedávat děti ze školy.

Další týden a Cobh

15. září 2014 v 13:33 | Paja |  Irsko / Ireland
Minulý týden vypadal celkem dobře.. krom menšího hektičtějšího pondělí byli dětičky hodný. Rutina pokračuje jako první týden a dny ubíhají. Postupně i zjišťuji, že musím dodržovat "pravidla" a rutinu dětí. Jakmile totiž jednou "jsem hodná" a udělám to za ně, tak příště se to neobejde bez keců o tom, že mají něco jiného na práci. Takže už nikdy víc.. :D

Tento týden jsem si i našla čas jet do města a mít sraz. Krásná změna ode dne s dětmi a sezením doma a "vyvětrání se". Konečně se s holkama domlouváme na příští víkend, kdy plánujeme výlet do Cliff of Moher aasi i Galway .. Těším se! Hlavně aby nám počasí přálo. :)

V sobotu jsem vyrazila na nákupy s Ivčou do města. Musím říct, byla jsem uťapkaná, ale úlovky za to stály. Po přelidněných obchodech byla zasloužená odměna, což pro mě byla káva. :D

Chvíli předtím, než jsem nastoupila do autubusu mi napsal hostdad, že má předchůdkyně Ana přijde na večeři a ráda by mě poznala. Přiznám se, první momen nervozita, ale už jsem si s ní psala, co jsem tady.. Tak vzhůru za osobním poznáním.
Jakmile jsem dorazila, už tu byla a hrála si s malým na trampolíně. Já pokecala s rodiči a pak jsem se ukázala. Malý nás představil a bez problémů jsme se začaly bavit. Ptala se mě, jak se mi to líbí, co děti a tak. Dala mi nějaké rady. Chtěla společnou fotku nás dvou s dětma, tak níže můžete posoudit výsledek.


Neděle byla tentokrát ve znamění výletu do Cobh, které je známé tím, že zde měl poslední zastávku Titanic než se potopil.Také tu jsou náležité známky vzácnosti tohoto místa. Všude po městě byly památníky či loga Titaniku a jeho výročí.



Je to malé městečko s 2 muzeí o Titanicu, krásným parkem, kde jsem s holkama měla sváču, při které jsme sledovali lidi "rybařit" kraby z moře. Celkem zajímavá podívaná, ale zkusit to žádá velkou trpělivost. Někdo již měl kraba, ale než ho vytáhl k sobě nahoru, krab se pustil a chytání mohlo začít nanovo.
Po jídle jsme se šly podívat k moři, kde nebyla přímo pláž, tak bylo třeba přelézt plot a horolezčit po "skále" směrem k moři. Musím říct, pěkný zážitek.



Ve městě jsme měli tu čest s katedrálou, která nabádala k focení, tak jako správné "turistky" jsme si udělaly fotografie.


První školní týden završen oslavou

10. září 2014 v 13:18 | Paja |  Irsko / Ireland
Tak mám za sebou první školní týden v mé režii. Abych řekla pravdu, nebylo to tak strašné, jak jsem na první pohled čekala. Tím, že mě děti již respektují a mají rády, je lehčí spolupráce.

Tak anych upřesnila jak to probíhá. Ráno děti budí rodiče (za to jsem ráda,když občas slyším, jak se jim nechce), ženou je oblést a na snídani. Má úloha tkvý pouze v přípravě lunchboxů a vodění do škol. Ráno je to doslovný chaos. Všichni všude lítají sem a tam. Jakmile rodiče odjíždějí, berou nejstarší holčinu a mě zůstávají 2 mladší děti. 5 minut po jejich odjezdu bereme okruh holčičí školy a poté klučičí. Celý okruh i s mým návratem zpět domů normální chůží máme do 30 minut zvládnutý.

Po návratu mě čekají lehčí domácí práce od vysávání, uklid koupelny a vytření po pověšení prádla a zapnutí a uklizení myčky na nádobí. Zabere mi to max. 1 hodinu denně. Snažím se vše udělat do středy, abych měla konec týdne volno a nemusela dělat nic, když se mi nebude chtít. :)

Mladší děti vyzvedávám v 14:30, tzn. chvíli před vyrážím pro kluka a holka nám jde naproti. Bohužel se neumím rozdvojit a mladší potřebuje víc dohledu. Rutina probíhá stejně, vyndat lunchboxy, najíst, udělat ukoly a až pak zábava. Naštěstí jsou naučený až na občasnou konverzaci, že první úkoly vše probíhá hladce. Poté přichází domů nejstarší. S tou platí stejná pravidla. Celkově to vychází, že máme tak 1,5 hodiny nez musíme sednout do auta a jet na gymnastiku. Cesta tam a zpět zabere 40 - 60 minut dle provozu. Dorazím s malým domů a chvíli na to dorazí rodiče.

Musím uznat, školní rok je jednodušší. Jak toho je víc, tak čas neuvěřitelně utíká. Večery jsou pak v mé režii.

V pátek jsem měla menší oslavu svých narozenin. Začalo se v pubu, kde už jsem byla. Bohužel tentokrát žádná živá muzika, no neva. Sešlo se nás 5, kde jsme se kolem 11 přesunuly na druhé místo, kde to bylo více taneční a taky narváno. Lidi se prostřídaly a my tu byly až do 2 ráno, odešly jsme těsně před zavřením a vyhnuly se tak návalu.

S holkama jsme si vzaly taxi a cesta domů každou vyšla na 4€. Krása, když za jednu cestu busem dám 1,90€. :)




Sobotu jsem měla klidnou. Rodinka odjela na víkend pryč, takže ticho v celém domě. Nezvyk. Měla jsem menší procházku do města, ale jinak jsem měla líný den.

Pokud jde o neděli, tak dorazila další nová češka, které jsem na první její víkend tady ukázala město. Musím říct, i počasí nám přálo. :)

Happy birthday!!

2. září 2014 v 14:19 | Paja |  Irsko / Ireland
Tak v sobotu jsem slavila své čtvrtstoletí na světě.. Kdo by to řekl, jak ten čas letí. No ráno se mi každopádně nechtělo vstávat, tak jsem si dala načas, než jsem se vykopala a šla se nasnídat. Jakmile jsem dorazila dolů a začala si chystat snídani, přišla za mnou rodinka a popřála mi všechno nejlepší. Dostala jsem nádherné přáníčko se zimní výbavou, jako šála a teplé ponožky s menším doplňkem, a to byla čelenka do vlasů. Nedovedete si představit, jak mě to překvapilo a jakou mi to udělalo radost.


Také jsem k tomuto datu zveřejnila svůj blog pro rodinu a přátele. Takové menší jubileum. Tak doufám, v pozitivní odezvu. :)

Jak den ubíhal, udělala jsem si procházku do města, kde jsem samozdřejmě utratila nějaký ten peníz. Naštěstí ne moc, ale i tak,.. díra v peněžence.. :D

Jak jsem se vrátila, měla jsem takový lazy day, protože hodně aupair pracovalo.. No co, stane se.

Večer jsem měla večeři s rodinkou a docela jsme se i zakecali (skoro 3 hodiny, haha) mno a pak mě překvapili menším dortíkem a svíčkou, abych si mohla něco přát. Úžasné! A taky jsem měla své první přání v angličtině! ♥

Školní docházka započala

1. září 2014 v 21:13 | Paja |  Irsko / Ireland
Minulý týden, musím říct "konečně", začala dětem škola. Ne, že bych je neměla ráda, ale přecejen budu mít více volna. Komu by se to nelíbilo, když "plat" budu mít stejný, jako v létě. :)

Moje host mom měla celý týden dovolenou, to pro mě znamenalo 2 dny volna navíc, kde jsem měla čas relaxovat, či jen studovat .. A některá dopoledně jsem pomáhala s uklidem. HM doma měla výhodu, nemusela jsem řešit konflikty dětí, ale zase byli o dost hlučnější a zlobivější, než když jsou jen se mnou ..

Hned na úvodu týdne mě s HM (Host mom) čekal nelehký úkol uklidit dětský play room.. Celé léto se neuklízel, tak si dokážete představit, jak vypadal .. Zabralo nám to společnýma silama celkem něco kolem 4 hodin.. Pak jsem měla padla. Vypomohla jsem už jen s odvozem dětí na gymnastiku .. Musím říci, že řízení je v tomto směru relax.. :)

Ostatní dny utíkaly jako voda.. Pokud jde o první den ve škole, nečekala jsem, že mě to tolik dojme, ale dojalo. Bylo hezké vidět těšící se děti do školy, jak skotačí a vzájemně se perou. Tady mají stejně jako v Anglii uniformy a školy jsou buď dívčí nebo chlapecké. Je to úplně jiné než u nás v ČR. Má to svůj půvab.

Pokud jde o vyzvedávání dětí, je to celkem bojovka, všechny jsou vypuštěny ve stejnou dobu a vládne chaos. Takže nezbývá, než se pomalu a strategicky blížit ke vchodu a doufat, že svého svěřence neminu. K mému štěstí čeká u výlezu, kde si ho vyzvednu a míříme zpět, kde cestou nabíráme starší dítko.

Po návratu vládne chaos, který je třeba organizovat. Dětem jídlo, udělat úkoly (naštěstí první týden žádný neměli) a chvíle odpočinku a her, než se jede na gymnastiku.