Prosinec 2014

Rim, Italie

17. prosince 2014 v 11:23 | Paja |  International year
Tam tu mam clanek, kde sem se spontalne rozhodla s kamaradem navstivit slavny Rim. Byla jsem natesena jako mla. Precejen jina zeme, jine mesto, jina kultura a vidina zazitku k nazapomenuti .. Bylo to asi tak, ze 14 dni pred seme kamarad zeptal, zda bych nejela do Rima. On jel na 4 dny a ja jen na 2, ze sem pak musela pracovat. Ale spontalni rozhodnuti jsou preceje ta nej. Takze hura platit ticket.

Autobus do Dublinu nam jel v 1 rano, tak jsem na 10 dorazila ke kamaradovi a spolecne se slo smer autobus. Vedeli sme, ze to bude dlouha cesta a ani toho moc nenaspime, ale vidina mesta.. Nepopsatelne a ze take cestujeme spolecne. Pro nas poprve a naposled, .. bohuzel. Cesta byla louha a unavna, ale uspese sme se dostali do Rima a ve 12 mistniho casu sme byli ve meste. Prvni cesta smer hostel, ktery byl cca 5 minut chuze daleko, odlozit veci, dostat matu a zacit badat.

V hostelu nam ukazali ty nej mista, ktera stoji k videni. Vzbaveni mapou jsme vyrazili do ulice. Z meho prvniho dojmu jsem natcena nebyla, presto jsem mesto neodsoudila. Na programu byla namesti spolu s fontanou de Trevi a Colloseum.

Mesto jsme prosli krizem krazem, a behem celeho odpoledne jsme videli znacnou cast mesta. Ale nedovedla jsem si predstavit, nevidet Colloseum, kdyz jsem v Rime, takze vecer jsme se vydali smer Colloseum. Cestou jsme narazili na dalsi pamatky a nijak nas netrpilo, ze sme parkrat odbocili spatne. Proste sme uzivali mesto. K blizicimu se Colloseu se okoli zmenilo. A musim rict, vyrazilo mi to dech. Konecne sme narazili na stare mesto Rima. Ruiny, budovy, nedkazu popsat, byla sem natcena. Byla sice tma, ale bylo to dokonale osvetleno a davna atmosfera z ruin primo cisela. Konecne jsem mohla Rict, ano, miluji Rim.

Pokracovali jsmeulici smerem ke Colloseu, kde mi i tato budova vyrazila dech. Stavba byla robusni a giganticka. Kolem dalsi turisti a fatili jako my. Musim rict, byla jsem spokojena a uzivala si kazdou chvii tady. Kdyz jsme toto misto videli v noci, rozhodli sme se, ze sem musime jit jeste ve dne. Renato mel cas, ale me zbyval uz jen jeden den na Vatikan a vratit se sem. Takze se rano muselo vstavat brzo rano. Me to nevadilo. Chtela jsem si co nejvic uzit Rim. Spat mohu doma.


Druhy den jsem myslela, ze nevstanu, sla jsem spat po 1 rano a budik n 7 byl vrazda. Kor, dyz noc predtim jsem nespala. On bus a letadlo neni nejpohodlnejsi. Mno, tak silou vle stojim na nohou, snidane a hura do Vatikanu.

Tentokrat jsme museli jezdit metrem, tlacil me Cas a byla jsem moc rada, ze Renato se snazil vse se mnou obejit, abych toho viela co nejvic. Na ty nej mista mel v planu se vratil dalsi den.

Vatikan, toje kapitola sama o sobe. Clovek by neveril vlastnim ocim, ze tam opravdu stoji. Namesti obrovske a budovy? Nepopsatelne. Byli jsme tam pred 10 rano a bylamoznost navstivit Baziliku, nejvetsi kostel. Sli jsme zhodnotit frontu. Hledali jsme konec a kdyz jsme videli, kam az vede, nestacili jsme se divit. Pres cele namesti. Ale tak co. Kamarad chtel videt proslov papeze. Byla nedele, tak ve 12 jsme tam stejne chteli byt. Takze hura cekat frontu. Nezdalo s to a celkem se fronta posouvala. Bylo teplo, povidalo se a cas utikal.

S bizicim se proslovem se namesti zacalo plnit. Lidi meli vlajky, ruzne upominkove predmety a ocekavali prichod papeze. Po 2 hodinach jsme byli temer v Bazilice, ale kvuli proslovu jsme se zdrzeli a pustili lidi. Proslovbyl v italstine, takze sem nerozumela, ale zazitek to byl. Pote smer Bazlika. Prosli jsme kontrolou a hura dovnitr.

Pote jsme mirili smer metro, ktere bylo doslova narvane k prasknuti. Nebylo mozne spadnout i kdyz jsem se niceho nedrzela. Na Colloseum to vypadala obdobne. Tuna lidi a nemozne projit a vejit se do metra. Ale uspech se dostavil. Colloseum ve dne vypadal uzasne. Stejne jako vecer. Nedokazu popsat pocit, ale okouzlila me a Rimska kultura.

Zacali jsme se zvecnovat pred touto stavbou a dale postupovat k ruinam streho Rima. Svitilo nam slunce, takze fotky o to vic byli nadherne ameli sve kouzlo. Historie ze staveb primo dychala. Bylo mi az lito, ze jsem musela za chvili jet zpatky domu. Presto uzivani si posledich chvil s kamaradem a Rima.

Nedokazu slovy podekovat, jak uzasny vylet to byl. Thank u so much my dear Renato. Obrigada meu amigo. U know.

Nejtezsi cast byla rict sbohem mestu a rozloucit se. 2 dny neni dost na to si uzit mesto, ale je toho mozne stihnout dost.Jen se nesmi vyspavat a ztracet cas.

The best trip ever..


Zastavte nekdo cas

1. prosince 2014 v 16:40 | Paja |  Irsko / Ireland
Po delsi odmlce opet zdravim. V poslednich dnech ziju na plno a opravdu nestiham postovat tak casto. Ma rutina vypadala tak, ze posledni 3 vikendy byly oslavy narozenim ci farewall party. Takze sem se domu vracela rano a nebo jsem prespavala s kamarady ve meste. Kde sme pak spolu travili nedelni den.

Uprimne jsem tu nasla sobe blizke lidi a uzivam kazdou chvili s nima. Asi znate ten pocit, kdyz nekoho potkate a proste vit, ze budete dobri pratele. A ono to tak je v praxi. Nepopisu to, ale uz drive se mi to stallo a tady znovu. Pratele, na ktere nedam dopustit.

Vezmu to poporadku. Zacala sem chodit na portugalstinu, kterou m uci kamarad a s dalsimi brailci mam "konverzacni" hodiny. Takze praxe za pochodu, aneb jak se naucit plavat a xacit rozumet. Tuto metodu jsem mela v AJ a po 3 mesicich se to zlomilo k lepsimu .. :]

14 dni nazpatek byla dvoji oslava narozenim, s ti, ze jeden kamarad slavil v sobotu u sebe doma a premistenim do clubu a v nedeli druhy kamarad mel oslavu u kamaradu, kde nas bylo vice na posezeni a pokec. Touto metodou dny utikaji jako voda. Vecer odrovnana doma a v pondeli pracovni rutina.

Ted o vikendu byla firewall party, kde je tezke rici sbohem. Bohuzel to prislo a kazdy tu jednou odejde a opusti pratele. Popravde tuhle cast tu nesnasim. V sobotu jsem jeste holcinu prisla navstivit a s dalsima 10 kamarady se sla doprovodit na autobusovou zastavku, kde bylo posledni sbohem. Vratila jsem se se vsema do bytu a jeste sme si dali caj. Dulezite zminit, bylo pul 2 rano. Ja tam prespavala, takze no stress.

Sobota byla nadrehrna, tak pres unavu sme se sli prjit na UCC college, kde to bylo nadherny. Jen prochazka, relax a povidani. Vecer filmik a hura poslednim autobusem domu. Hrozne to utika.


A vubec se netesim, az mi kolem vanoc odjede hodne pratel. Jak se vyrovnavate s tim, kdyz Vam odjede opravdu dobry kamarad?

Jinak me prosincove plany na vikendy jsou trosku blaznive, ale tesim se. Rim, Edinburgh a Praha. Tesim se jak mala. :]

Preji hodne uspechu a nekdy priste navidenou.