Nesnáším loučení

26. ledna 2015 v 10:47 | Paja |  Irsko / Ireland
Tento další článek věnuji lidem, se kterýma jsem se musela za poslední měsíc rozloučit. A musím říct, loučení nejsou snadná. Je to ta nejhorší věc, která může cestovatele potkat a nikdy o ní nemluví. Ne aspoň veřejně. Vždy se vzpomíná na to hezké.


První k rozloučení byla Češka Šárka, spřízněná duše se stejným snem. Trávily jsme dny v Douglas, kde jsme mohly probrat strasti a to jak můžeme jít za svým snem. Aneb, jen slabí se vzdá.

Další následovala moje drahá Španělka Bea, musím říct, chybí mi. Viděly jsme se denně před školou, když jsme čekaly na dítko, jak bude končit. Takže takové to slunce během pracovního dne. A pak občasný večerní posezení nebo páááárty..

Po novém roce odjížděl první Brazilec, kterého jsem poznala byl Kleiton, trávila jsem s ním čas, když jsem byla s Renato, společné vaření, procházky.

O nějaký ten den odjela Brazilka Mariana, také pozitivní človíček, který mě učil portugalštinu, pokecala a vždy byla pozitivně naladěna. Neměly jsme možnost výletit, ale tady v Corku jsme byly na nejedné party.

A poslední mě opustil můj nejdražší Brazilec Renato. To jak moc mě jeho odjezd vzal ani nebudu popisovat- Poslední 2 měsíce jsem trávila s ním, o víkendu u něj přespávala. Takže jsem si konečně připadala jako někdo nezávislý, kdo si užívá, kdo není aupair, ale student či pracant. Ukázal mi mnoho nádherných míst tady v Corku o kterých jsem ani neměla tušení. Prostě to moje zlato, se kterým jsem si sedla od prvního okamžiku a užívali jsme si srandu, výlet v Římě. Jeho odjezd mě vzal a hledám se, jak tu pokračovat bez něj. Snažím si držet motivaci našetřit a odjet za ním. Následující článek bude věnován jemu, ale bude psán v angličtině.


Miss u my friends! I love u!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama