Únor 2015

Když se "daří" tak se "daří"

12. února 2015 v 23:52 | Paja |  Irsko / Ireland
Jak už článek napovídá, tak se mi pár věcí přihodilo. Jak to jen říci. Asi tak, že když potřebujete šetřit každou korunu tak se pár věcí komplet pokazí a jsou nečekané výdaje. A tím, že jsem v Irsku, tady se ty ceny násobí.

Tak v první řadě mi vypadla plomba. Být v ČR, pohoda, jdu k zubaři pro levno plombu nebo za lepší si připlatim něco kolem 700 kč. Jenže tady jsem v Irsku a byla bych bláhová, myslet si, že to bude za přijatelnou cenu. Ok, honba za doporučením a zjištováním začala. Na netu jsem se dozvěděla cenu jedné plomby nad 70€. Když jsem se ptala rodinky 130€. Takže se mi nemálo protočily panenky. Pro mě je to víc jak týdenní výplata. A co mám z doslechu, pojišťovny zuby neproplácí, takže uvidím, co se vykouzlí. Rodinka mi doporučila zubaře kousek od místa, kde bydlíme. Z původní částky co mi řekla rodinka 150€ mi v telefonu bylo řečeno 100€. Tak budu doufat za tu levnější variantu.

Další věc co se mi tu přihodila je telefon. Pomalu ale jistě odchází .. už pořádně nedobíjí, i když se tváří že jo, tak pod odpojení je baterie prázdná, takže nikdy nevím, co mě ráno čeká. Plná či prázdná baterie. Na nový telefon nemám a z druhe ruky ten stejný stojí min. 135€. Takže taky pálka. Můžu risknout nechat opravit jen spodní čast, ale pokud je špatný celý telefon, tak jsou to vyhozené peníze. Takže čekám nevyhnutelné. KDy se nenabije a už ho nezapnu. Naštěstí s pomoci a dobrou radou mám fotky zálohované v PC.

Začínám se bát, jestli vůbec zvlánu našeřit na první měsíc tady, kdy si budu platit depozit, nájem a jídlo..


Ať není článek jen o tom negativním, příští týden mají děti prázdniny a já naštěstí dostala 3 dny volna, takže jen 2 dny s dětmá. Jupííí.


Saudades meu querido..

Aneb, jak jsem válčila první dny po rozloučení

1. února 2015 v 21:06 | Paja |  Irsko / Ireland
Teď po menší odmlce mohu popsat, jak jsem se vypořádávala s odjezdem. Po pravdě to nebylo lehké a lehké to stále není. Ale ten počáteční šok a největší smutek odezněl.Asi možná i proto, že denně komunikujeme a když je to možné, tak i skypneme. To celou situaci odlehčuje. Posíláme si fotky, vtipkujeme a snažíme se vzájemně držet nad vodou. Pro oba z nás je to těžké. Nejsem schopná pro koho víc. K neuvěření, že po 12 hodinách ůetu se může člověk tak blízký ocitnout tak daleko.Taky jsem napsala dopis, kde jsem se z těchto pocitů vypsala a odeslala. A spadlo to ze mě jak nevím co. Velký kámen co mě tížil se nadlehčil a já se mohla hnout dál.

První dny i rodinka zaznamenala, že nejsem ok, ptali se, jak mi je, zda mám plány a tak. První týden jsem skoro nikam nešla. Nebyla nálada a potřebovala jsem poklidit pokoj s věcma, která jsem podědila na svoji budoucnost tady po aupair.

o víkendu co jsem viděla kamarádku, tak říkala, že mě ani nepoznala. Vždy veselá plná elánu a tentokrát jsem přišla a měla na krajíčku. Procházet se městem a vzpomínat .. Je to jako trest a další motivace něco dělat a šetřit na letenku. Věc, kterou opravdu nesnáším je, že vše je o penězích. To je sakra nefér.

Kamarádi mi dost pomohli a za to jsem vděčná. Nyní se zaměřuji na šeření a hledání prce. Abych se pakmohla co nejdřív vrátit do své země zaslíbené.

Našla jsem si privátního učitele angličtiny, takže během března budu začínat. K tomu se snažím trochu zapracovat na portugalštině. Uvidím, jak se bude dařit dál. Motivace mě žene dál a vidina toho, že sedím v letadle je k nezaplacení. Vím co chci a ted držet směr. Měla jsem chuť to vzdát, ale nějak jsem se vchopila a jedu dál.


Though Miles May Lie Between Us We Are Never Far Apart For Friendship Doesn't Count Miles It's Measured By The Heart.