Práce a bydlení

28. října 2015 v 23:04 | Paja |  Irsko / Ireland
Po dlouhé době jsem se konečně dokopala napsat článek, co se se mnou od posledního článku dělo. A že toho bylo požehnaně. Tentokrát bych začala prací, že jsem si polepšila a ze svého částečného úvazku o 15 - 20 hodinách jsem se vypracovala na 30 - 40 hodin týdně, i když hodiny kolísaly, stačilo to k placení nájmu, jídla a menšího šetření. Co se týkalo práce, byl to fast food, takže se nedá mluvit o lehké práci, ale hovořím o rychlém servisu, obsluhy a pak i úklidu. To co bylo na práci nejlepší byl kolektiv, s náročnou prací proběhly vtípky a nadlehčení atmosféry bez stresu a to mě bavilo. Vzájemná podpora a porozumění. Měla jsem štěstí na kolektiv. Né, že by občas neměl někdo svůj den a nechtěl se navzájem zabít. Hehe.

Na konci srpna mi končila smlouva o bydlení, tak sem začala hledat nové útočiště. Bohužel jak se později ukázalo, byl to hodně těžký úkol. Letos se do Corku nahnalo hodně studentů ai hodně pracujících lidí, takže co se týkalo ubytování, vše bylo do hodiny pryč. A to si nedělám srandu, ubytování se objevilo na internetu, napsala sem a pak přišla už jen odpověď, že někdo jiný dostal pokoj. Někde sem se dostala i prohlídce bytu, ale byla jsem jedna z 15 nebo 20 zájemců, kde si mohly vybírat. Doslova to probíhá formou pohovorů, aby člověk bydlel a je i těžké najít fajne spolubydlící.

Bohužel můj nájem skončil a nemohla jsem zůstat déle, takže mě tu pomohli kamarádi, kteří mě ubytovali, pomohly se přestěhovat a já do toho pracovala a stále hledala to bydlení. Během týdne u kamarádky se objevil pokoj na sdílení s Čechem a Slovákem. Byla jsem k tomu skeptická, kor, pokud se jedná o stejnou národnost.Kdo mě zná ví, ale říkám si, potřebuji pokoj a hledají někoho ze stejné země. Šla jsem se podívat na pokoj, cena levná na poměry v Corku, lokalita Blackpool, takže 5 minut do práce, ideál. Bydlení nebylo nejmodernější, ale aspekty byly pro mě. Kousek do práce, levný nájem a nemuset bydlet po kamarádech. Za 3 dny jsem se přestěhovala.

Jak se ukázalo hned první týden, bylo to ušlápnutí vedle, ohledně spolubydlení, jeden byl jako otec, který má pravdu a "vnucuje" své názory dalším a miluje své domácí kino a dává to i najevo, když sleduje filmy. Ohledně myšlení typu, šetříme jak se dá, tzn. sporé žárovky, netopíme.. Brrr.. Nelákalo mě to. Druhý byl sobecký a líný. Tato kombinace nabrala nové obrátky v praxi. Kdykoliv během dne či v noci hlučná hudba či film. Nejlepší hudba slyšet přes celý barák a on seděl venku s cigárkem a koukal na Ipod. To domácí kino umělo probrat v jakoukoliv denní nebo noční hodinu. Pokud byly oba doma, tak oba pokoje vyhrávaly o 106. To bylo moc na moje nervy a poslouchání, že furt spím? Kurnik, je to moje věc a nikdo neví jak sem utahaná z práce. No co dodat, buzerace od naprosto cizích lidí. Po 2 týdnech to vyvrcholilo, kde jsem oznámila, že odcházím, ať hledají náhradu. Poslechla jsem si u toho 100 dalších věcí, ale já si na svém stála. A měla jsem štěstí, našly náhradu po 3 týdnech, tak já se vysvobodila a bydlím teď u kamarádky.

Bydlení u ní mi pomohlo dost psychicky si odpočinout a dát do kupy. Z toho bydlení jsem byla unavená a akorát zdeptaná. Tady si teď připadám jako doma a je to skvělý odrazový můstek dál.

Před stěhováním se i stalo, že byl zavřen fast food, kde jsem pracovala, tak mě přeřadili na jinou prodejnu, ale to znamenalo dojíždění přes celé město (hodinu autobusem a ve špičce i dele), kde jsem dostala jen 25 hodin, což je dost málo. Celkově to bylo lehčí, víc lidí na směně, ale hodiny, já potřebovala hodiny. Naštěstí přes známost jsem dostala HPP v jiném fasfoodu také 5 minut od bydlení, tak super. Slíbené hodiny od začátku, lepší pracovní podmínky, fajn kolegové. Jen jsem asi 100x víc unavená a až přijdu domu, odpadnu. Tímto se omlouvám všem, kterým odepisuju s radikálním zpožděním, opravdu toho mám plný kecky z práce, že padnu za vlast.

Co se týká nového bydlení, přes kamarádku jsem se dostala k bydlení, které mám 15 minut do práce, je tam šílený kopeček, takže z práce vypustím duši, ale přijatelná cena, i spolubydlící a do centra města to je 15 - 20 minut chůze. Co víc si přát.

Tak to je menší shrnutí o mě, snad se Vám dobře četlo a pokusím se brzy napsat více.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama