Duben 2016

Letuška?

28. dubna 2016 v 0:57 | Paja |  O mě / About me
K napsání tohoto článku se dostávám, tak nějak neplánovaně, protože se mi opět otevřelo téma letušky. Ti co mě znají, tak vědí, že mám už dávno ponorku z Corku a Irska, nemluvě o práci. Tu ponorku se snažím kompenzovat cestováním, ale ne vždy se to dá. To bych musela bydlet někde ve vzduchu. Haha

Tak, abych všem přiblížila situaci, tak v Irsku pracuji skoro rok a předtím rok jako aupair. A teď pracuji ve fastfoodu. Jak asi každý ví, není to lehká práce, ale kolektiv je z většiny super a máme tam veselo. Přihlásila jsem se i na nově otevřenou pozici - Crew trainer, to znamená, že mohu zaučovat nové zaměstnance, ale k tomu mě čeká papírování a školení, které zabere 2 - 3 měsíce. A to je jen o 30 centů vyšší plat na hodinu. Výhodu této práce vidím v tom, že bydlím jen 10 minut chůze od práce a že mám 1 týdenní výpovědní lhůtu. Dále bych jako výhodu mohla vidět to, že pracuji na stejném místě s relativně "normální" pracovní dobou, žádné noční směny a tak.

Na druhou stranu se vracím ke dřívějším snům a to je letuška. To, že miluju cestování, o tom není pochyb. Také mám kamarádku letušku, která pracuje pro nízkonákladovou společnost a taky čtu nějaké blogy letušek a je to dost motivující.
Co se týká zákazníků, všude je to stejný, ať už to je na palubě letadla nebo obsluha kdekoliv jinde. Jde mi spíš o budoucnost, jako letuška budu mít lepší životopis do budoucna, než práce ve fastfoodech nebo call centrech.
A když budu realista, vím, že ta práce letušky je náročná, pracovní doba je nepravidelná, hodně času se tráví ve vzduchu a musí se absolvovat školení, které je zakončeno zkouškami.

Našla jsem si možnosti, které jsou během května a června. Ryainair a Etihad, obě společností mají assesment days v Dublinu a nabírají letušky.

Ryainair - nízkonákladová společnost, která má based v Dublinu a dalších městech v Evropě, lítá krátké lety po Evropě a vždy se vrátíte po směně domů. Můj názor je, že je lehčí se sem dostat, ale finančně je to nákladnější do začátku. Školení trvá 5 týdnů a smlouva po složení zkoušek je na rok.

Etihad - Velká známá společnost, která má jméno a servis. Takže se to nedá srovnávat s nízkonákladovou společností. Co se týká assesmentu, bude mnohem náročnější jeho složení než třebas u Ryainair. Myslím, že o tuto společnost bude i větší zájem a Etihad má dálkové lety i mimo Evropu. Etihad je based v Abu Dhabi, takže v případě úspěchu by to znamenalo stěhování se "za teplem". A tím, že se nejedná o nízkonákladovou společnost, do začátku by to nebylo tolik finančně náročné.

Jsem momentálně na vážkách, k čemu se přiklonit, zda zůstat tady v Irsku a šetřit, abych mohla jet do mé oblíbené Brazílie, nebo zkusit štěstí jako letuška i když to znamená, že se můj sen o Brazílii posune na neurčito? Už teď mi chvílemi připadá, že je to v nedohledu a že mi osud nepřeje.

Takže mám zkusit štěstí a zabojovat za lepší práci a lepší život jako letuška nebo se nechat vláčet současnou prací, dokud nebudu mít našetřeno a odjet? Ještě podotknu, že se bojím kritérií, které se týkají postavy, protože vím, že nejsem nejhubenější.

V tomto článku bych tímto chtěla požádat o Váš názor, který můžete nechat v komentářích nebo mi poslat soukromou zprávu.

Doufám, že Vás článek nenudil. V dalším článku budu psát o víkendovém výletu do Londýna, takže se je na co těšit.


Vídeň

24. dubna 2016 v 16:17 | Paja |  International year
Během své krátké dovolené v Praze jsem si našla čas i na kratší výlet za kamarádkou, bývalou aupair z Corku Beou. Kvůli tomu, že sem byla časově omezená pouze na 1 den a cesta do Vídně trvá 4,5 hodiny autobusem, musela jsem jet autobusem už v 5:30 ráno, což Vám povím, byl to zápřah vstávat. Pro mě, pro koho je ideální doba vstávání v 10. :D Ale s motivací jsem to zvládla a v autobuse jsem si ještě pospala.

Do Vídně jsem přijížděla 10 ráno, kde jsem se musela rozkoukat, najít metro a hurá za Beou. Měly jsme v plánu zámek Schönbrunn, kde jsem ještě nebyla a to jsem už byla ve Vídni 2x. Bohužel zámek je trochu mimo centrum, tak jsem byla ráda za šanci vidět tolik uznávané místo.

Jak jsem dorazila na zastávku metra, během 1 minuty jsem viděla Beu přicházet. Tyto pocity nedokážu popsat, tu radost vidět kamarádku po více jak roce a přesto se na našem přátelství nic nezměnilo. Nevěřila jsem vlastním očím, že jsme opět spolu, sice jen na pár hodin, ale spolu!

První zastávka byla u ní doma na kávu, kde jsem načerpala sílu na procházku městem. Bydlení se mi líbilo a zavzpomínaly jsme na aupair dobu. Shodly jsme se na tom, že ani jedna z nás by se k aupair práci nevrátila, že už máme svobodu a své bydlení. Můj názor je, aupair je ideální na začátek a pak se osamostatnit.

Po kafču jsme zamířily na Schönbrunn, kde jsem se nemohla dočkat, protože mi toto místo chybělo na cestovním listu. Během pár minut jsme se přemístili k zámku, kde jsme byly doprovázeny dalšími turisty, kteří se vydali stejným směrem. Jakmile jsme došly k zámku, čekal nás tam vítr, ale nezkazilo nám to náladu, spíš jsme se pobavily se zachycením hezké fotky, protože nám obou vlasy neřízeně lítali všude kde se dalo.


Prošly jsme to kolem zámku do zahrad a vydaly se směrem na kopec, kde byl nádherný výhled na zámek a zahradu. Podle mého názoru se jednalo o pěkné místo a náležitě jsme se kochaly výhledem, který se nám naskytl. Ani se mi nechtělo jít zpátky, ale bohužel čas byl neúprosný.



Vydaly jsme se do centra města, kde už čekal Bea's (fakt nevím, jak vyskloňovat jméno, aby to nevypadalo tak blbě) přítel na nás a připojil se k nám. Já jako správný turista chtěla prošmejdit suvenýry a koupit nějaký pohledy a mlsání. Našli jsme i jeden pěkný obchůdek se zákusky, kde jsem koupila skořicojablečný pai, nebo něco na ten způsob. Chuť to mělo nepopsatelnou, ještě teď se oblizuji.


Když jsem koupila co jsem potřebovala, šli jsme si sednout na pravou Vídeňskou kávu a štrúdl. To už se mi blížil konec výletu, ale naprosto jsem si to s Beou a jejím přítelem užila. Nemůžu se už teď dočkat, až se znovu uvidíme. Plánujeme menší výlet, kde bychom nabraly další kamarádku ze Španělska a možná i další. Musím říct, že mi setkání s ní dodalo energii a jsem odhodlaná jít za tím, co chci. Přátele mám teď všude po světě a jsem si jistá, že je na svých cestách znovu potkám.


Dovolená v Praze

17. dubna 2016 v 23:38 | Paja |  International year
V únoru jsem po více jak roce zavítala do svého českého domova. Musím říct, že jsem byla velmi nervozní a nevěděla sem co od svého domova očekávat. Přecejen to bylo víc jak rok co jsem byla doma. V Dublinu na letišti se mi vše přemítalo v hlavě nervozita stoupala.
Po příletu do Prahy jako by to ze mě spadlo a přivítala mě cedule "Vítejte v Praze". Upřímně po tak dlouhé době si člověk víc váží češtiny.

Jakmile jsem se prokousla pasovou kontrolou, šla jsem ven, kde na mě čekala máma s tátou a ségra. Vítání se neobešlo bez slz, upřímně rok je sakra dlouho ale utíká to.


Cestou z letiště jsme kecali o všem možném a i o těch našich chlupatých kuličkách, které čekají a chtějí se mazlit. Návrat do mého pokoje byl překvapivě v pohodě. Jen vidět všechny ty věci, jak sem je tam naposledy nechala. Ani jsem nelenila a hned probrala šatník. Za ten rok jsem změnila styl oblékání a byla by škoda, aby byli věci jen tak ve skříni, takže sestřenky měli menší nákup z pytlů, které jsem vytřídila.

Bylo hezké vidět kočičky, které se za ten rok vůbec nezměnily a lanařily pořád stejně na nejlepších a nejteplejších místech. A pořád stejně mazlivé.


V uterý jsem mela už zarezervovaný na kamarádku, kterou už znám přes 10 let, která mě vytáhla na sraz už v 9 ráno, a já jakože tak brzo? Že se nevyspím. Haha.. Kdo mě zná, tak ví, že vstavání před 10 je velké drama. :D A odpovedí mi bylo řečeno, že chtěla sraz už v 5 ráno, ale že se smilovala a dala 9. Takže díky bohu sem se "vyspala" :D
Kamarádka na mě už čekala na nádraží, kam sem přijela vlakem, který měl 15 minut zpoždění. Hrozně ráda jsem ji viděla po tak dlouhé době. V plánu jsme měli všechno, co jsme dělávali předtím, takže zajít do knížek, výtvarných potřeb, na jídlo a pak zakotvit v čajovně. Přiznám se, že sem ještě nikdy nebyla v čajovně cele odpoledne, ale za mě to stálo za to.


Po čajovně jsem mířila k přespání ke kamarádům, kamarádku znám od základky a jejího přítele znám z práce, kde mě čekalo velké překvapení. Měli pro mě připravenou štědrovečerní večeři ještě se stromkem. Hrozně mě to dojalo a rozbrečela jsem se. Nic takového jsem nečekala i dárečky, básnička a bramborový salát nesměl chybět. Bylo to úžasně společně posedět, rozbalit dárečky a pak podrbat a jít spát.



Ráno jsme šly ke kadeřnici a upřímně po roce mé vlasy potřebovaly nutný zásah a záchranu. Tady v Irsku se kadeřníkům vyhýbám obloukem, protože ceny jsou nelidsky vysoké. A co musím dodat, hnedka z rána začalo sněžit, takže jsem se přecejen dočkala sněhu a mohla jsem prohlásit, že konečně je pro mě "zima", jako zima. Ne jen náhražka. Kamarádka samozřejmě nebyla natčená, protože sněhu už měli až až, ale v Irsku se bílá pokrývka jen tak neukáže.

Od kadeřníka byla menší procházka městem, která se kvůli sněhu ukončila. Měly jsme mokro v botech a z ponocování jsme chtěli klid a relax, tak jsme zapadly v obýváku na gauč a válely si šunky.



Další den jsem měla na programu další sraz a to tentokrát s holčinou, kterou jsem poznala tady v Irsku. Už před jejím příletem jsme se znaly, ale osobně jsme se setkaly až tady. Jen tentokrát se změnilo místo - Praha. Oproti předchozímu dnu nás čekal teplý slunečný den, takže jsem si připadala, jako v létě. Chtěla jsem si hrozně projít prahu, vychutnat si její krásu být po tom roce turista ve svém městě. Musím říct, že procházka to byla dokonalá a viděla jsem vše podstatné a kochala se tou naší slavnou Prahou. Už jsem projela několik zemí a měst, ale jen u Prahy řeknu "woow", to stojí za to a citím tu atmosféru města. Bylo hezký vše pořešit osobně, jak jde život a plány a kdo ví, kde se příště potkáme. Viděla bych to na USA.


A po srazu, kde jsme protapkaly celou Prahu jsem zamířila ke kamarádce, se kterou jsem předtím byla v čajovně, která mě pozvala na večeři. Předtím čajovna a tentokrát u ní doma. Moc jsem si pochutnala a ještě byla třešnička na dortu - dezert. Ještě ted se oblizuji. Odcházela jsem domů uplně přejedená. :D


Další den jsem potřebovala už "pauzu" a byla jsem doma, kde jsem si odpočinula a pokecala. Jen večer bylo v plánu zajít do pizzerky na jídlo. Musím říct, že na pizzu jsem se těšila jako malá. Mnamka.

Sobota proběhla v rodinném kruhu u babičky, neděli jsem jela na jednodenní výlet do Vídně, kde jsem navštívila Beu, kterou znám z Corku, ale o tom napíšu samostatný článek a pondělí bylo rozloučení u babičky a doma.

Jak cestovatelé vědí, loučení není nikdy lehké a ani tentokrát to nebylo výjímkou. Slza ukápla, ale co vím, tenhle rok chci jet domu na dýl. Minimálně na měsíc, abych si všech a všeho užila. Tady mám par rodinných dotek z víkendu.






Tak doufám, že jsem Vás tímto článkem neunudila. Mějte se hezky a nevzdávejte se svých snů.

Irská svatba

10. dubna 2016 v 17:26 | Paja |  Irsko / Ireland
V prosinci jsem byla pozvaná na Irskou svatbu, kde si má kamarádka z Venezuely brala Ira. Na obřad, který se konal ve čtvrtek jsem si musela předáním směny zařídit volno, protože sem jako na potvoru dostala směnu a neměla sem šanci před vánoci si zadat žádost o den volna. Naštěstí víkendová holčina chtěla hodiny, tak to za mě vzala.

Ve čtvrtek ráno jsem se začala chystat, abych vypadala reprezantivně a mohla se ukázat na svatbě. Kamarádka říkala, že to bude malá svatba jen s blízkýma, ale víte jak, každý chce vypadat hezky.

Kolem 2 hodiny mě vyzvedla kamarádka, která je bývalá moje nadřízená z KFC a nevěsta bývala něco jako má nadřízená taktéž. Ráda jsem ji viděla a jak dorazila, ja si vzala boty a hurá za nevěstou domů.

Nesměla ani chybět fotodokumentace, kterou tu také zveřejním.

Obřad byl ve městě na radnici, kam jsme jeli taxi, abychom posléze mohli popíjet na veselce. Na obřad i přiletěla kamarádky maminka z Venezuely, kde ji to stálo nervy a dost peněz ji sem dostat, protože to nebylo lehké s Vízem. Obřad proběhl překvapivě rychle a já byla hlavní kameraman a fotograf. Na svatbě jsem nebyla hodně dlouho a bylo to dojemné vidět svatbu někoho blízkého. Během obřadu byla i tradice z Venezuely, kde se předávali mince k štěstí.

A tady je fotka novopečených manželů.


V čem jsem se nestačila divit, ženicha bratr dorazil až po obřadu se slovy, že byl v práci. Jako co říct, vlastní bratr a vykašle se na obřad, mno to vypadá, že má "fajne rodinku". U nás by se to nestalo, veselka je pro rodinu a přátele a nikdo by neměl chybět na obřadu. Ale ženich s nevěstou to neřešili, protože jeho část rodiny znají.

Po přemístění do krčmy, kde se odehrávala slavnostní večeře byl pozván i okruh širších přátel, kde se všichni sjížděli do 6 hodiny. Vše bylo v decentním něžném duchu do bílo-růžové barvy.


S kamarádkou jsme zakotvili u baru, kde jsme si dali drinky a mohly podrbat, protože nevěsta s ženichem byli zaneprázdnění, my se zabavily společně. Musím říct, že tuto část jsem si užívala, dokud nedorazili rodinní známí, Irové, kteří si mysleli, že spolkli všechnu chytrost světa, až je škoda mluvit. Lepší je bylo ignorovat až je to přestalo bavit urážet a prudit. Oni ty lidi si o sobě dost myslí, ale že by něco v životě dokázali, to se říct nedá. Opravdu se nedivím, že novomanžel tuhle část rodiny vůbec nemusí.

Tady mám fotku, jak jsem na baru a selfíčka s kamarádkou a s nevěstou.




Večeře se měla konat v 6 p.m. a k nevelkému překvapení se začalo později, protože důležitá část rodiny (opět Irové) měla zpoždění. Po příjezdu se zjistilo, že dorazil i někdo kdo nebyl pozván a nebylo dostatek míst u rodinného stolu a maminka manžela si odsedla ke známe bokem. Upřímně dle mých měřítek, ta co tu maminku nepřemlouvala, aby byla u syna, by si měla nafackovat. Že se ty lidi nestydí! Bych si v životě k nikomu nedovolila, kor na svatbě a k mamince ženicha, která je mimochodem fajn ženská. Tímto mi mínění o Irech velmi rychle klesá na žebříčku hodnot a bude spíš zázrak poznat někoho normálního, kdo má hodnoty, jak se patří.

Tímto bych uzavřela kapitolu svatby. I přes chování některých Irů jsem si to užila. Byla jsem kamarádce na svatbu s další kamarádkou. Nebyla jsem tam pro ty blby Iry, takže jen varování, pokud se někdo zajímá o Iry, opravdu si dejte záležet s výběrem, s kým se začnete bavit. Povrchních lidí je všude dost.