Dovolená v Praze

17. dubna 2016 v 23:38 | Paja |  International year
V únoru jsem po více jak roce zavítala do svého českého domova. Musím říct, že jsem byla velmi nervozní a nevěděla sem co od svého domova očekávat. Přecejen to bylo víc jak rok co jsem byla doma. V Dublinu na letišti se mi vše přemítalo v hlavě nervozita stoupala.
Po příletu do Prahy jako by to ze mě spadlo a přivítala mě cedule "Vítejte v Praze". Upřímně po tak dlouhé době si člověk víc váží češtiny.

Jakmile jsem se prokousla pasovou kontrolou, šla jsem ven, kde na mě čekala máma s tátou a ségra. Vítání se neobešlo bez slz, upřímně rok je sakra dlouho ale utíká to.


Cestou z letiště jsme kecali o všem možném a i o těch našich chlupatých kuličkách, které čekají a chtějí se mazlit. Návrat do mého pokoje byl překvapivě v pohodě. Jen vidět všechny ty věci, jak sem je tam naposledy nechala. Ani jsem nelenila a hned probrala šatník. Za ten rok jsem změnila styl oblékání a byla by škoda, aby byli věci jen tak ve skříni, takže sestřenky měli menší nákup z pytlů, které jsem vytřídila.

Bylo hezké vidět kočičky, které se za ten rok vůbec nezměnily a lanařily pořád stejně na nejlepších a nejteplejších místech. A pořád stejně mazlivé.


V uterý jsem mela už zarezervovaný na kamarádku, kterou už znám přes 10 let, která mě vytáhla na sraz už v 9 ráno, a já jakože tak brzo? Že se nevyspím. Haha.. Kdo mě zná, tak ví, že vstavání před 10 je velké drama. :D A odpovedí mi bylo řečeno, že chtěla sraz už v 5 ráno, ale že se smilovala a dala 9. Takže díky bohu sem se "vyspala" :D
Kamarádka na mě už čekala na nádraží, kam sem přijela vlakem, který měl 15 minut zpoždění. Hrozně ráda jsem ji viděla po tak dlouhé době. V plánu jsme měli všechno, co jsme dělávali předtím, takže zajít do knížek, výtvarných potřeb, na jídlo a pak zakotvit v čajovně. Přiznám se, že sem ještě nikdy nebyla v čajovně cele odpoledne, ale za mě to stálo za to.


Po čajovně jsem mířila k přespání ke kamarádům, kamarádku znám od základky a jejího přítele znám z práce, kde mě čekalo velké překvapení. Měli pro mě připravenou štědrovečerní večeři ještě se stromkem. Hrozně mě to dojalo a rozbrečela jsem se. Nic takového jsem nečekala i dárečky, básnička a bramborový salát nesměl chybět. Bylo to úžasně společně posedět, rozbalit dárečky a pak podrbat a jít spát.



Ráno jsme šly ke kadeřnici a upřímně po roce mé vlasy potřebovaly nutný zásah a záchranu. Tady v Irsku se kadeřníkům vyhýbám obloukem, protože ceny jsou nelidsky vysoké. A co musím dodat, hnedka z rána začalo sněžit, takže jsem se přecejen dočkala sněhu a mohla jsem prohlásit, že konečně je pro mě "zima", jako zima. Ne jen náhražka. Kamarádka samozřejmě nebyla natčená, protože sněhu už měli až až, ale v Irsku se bílá pokrývka jen tak neukáže.

Od kadeřníka byla menší procházka městem, která se kvůli sněhu ukončila. Měly jsme mokro v botech a z ponocování jsme chtěli klid a relax, tak jsme zapadly v obýváku na gauč a válely si šunky.



Další den jsem měla na programu další sraz a to tentokrát s holčinou, kterou jsem poznala tady v Irsku. Už před jejím příletem jsme se znaly, ale osobně jsme se setkaly až tady. Jen tentokrát se změnilo místo - Praha. Oproti předchozímu dnu nás čekal teplý slunečný den, takže jsem si připadala, jako v létě. Chtěla jsem si hrozně projít prahu, vychutnat si její krásu být po tom roce turista ve svém městě. Musím říct, že procházka to byla dokonalá a viděla jsem vše podstatné a kochala se tou naší slavnou Prahou. Už jsem projela několik zemí a měst, ale jen u Prahy řeknu "woow", to stojí za to a citím tu atmosféru města. Bylo hezký vše pořešit osobně, jak jde život a plány a kdo ví, kde se příště potkáme. Viděla bych to na USA.


A po srazu, kde jsme protapkaly celou Prahu jsem zamířila ke kamarádce, se kterou jsem předtím byla v čajovně, která mě pozvala na večeři. Předtím čajovna a tentokrát u ní doma. Moc jsem si pochutnala a ještě byla třešnička na dortu - dezert. Ještě ted se oblizuji. Odcházela jsem domů uplně přejedená. :D


Další den jsem potřebovala už "pauzu" a byla jsem doma, kde jsem si odpočinula a pokecala. Jen večer bylo v plánu zajít do pizzerky na jídlo. Musím říct, že na pizzu jsem se těšila jako malá. Mnamka.

Sobota proběhla v rodinném kruhu u babičky, neděli jsem jela na jednodenní výlet do Vídně, kde jsem navštívila Beu, kterou znám z Corku, ale o tom napíšu samostatný článek a pondělí bylo rozloučení u babičky a doma.

Jak cestovatelé vědí, loučení není nikdy lehké a ani tentokrát to nebylo výjímkou. Slza ukápla, ale co vím, tenhle rok chci jet domu na dýl. Minimálně na měsíc, abych si všech a všeho užila. Tady mám par rodinných dotek z víkendu.






Tak doufám, že jsem Vás tímto článkem neunudila. Mějte se hezky a nevzdávejte se svých snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama