Stinná stránka života v zahraničí

19. května 2016 v 22:04 | Paja |  Irsko / Ireland
V tomto článku bych se ráda zaměřila na to, co mi zahraničí dává a bere. To znamená klady a zápory, které Vám ne každý přizná a které nenajdete v prospektech od agentury.

V Irsku žiji téměř 2 roky a vím, co mě to stálo úsilí život tady, co jsem musela obětovat a co jsem tu zažila.

V první řadě bych podotkla, že život tady není žádná pohádka, už jenom proto, že tu člověk nemá rodinu, ale jen přátele a když se naskytne nějaký problém, člověk ho musí vyřešit bez pomoci. Jen v lepším případě se najde někdo, kdo může pomoc (přátele, kteří jsou zde rodinou a vším co tu člověk má). Horší část, co se týká kamarádů, je ta, že 90 procent z nich tu nezůstane tak dlouho, jako vy a je tu těžké loučení a poté samota. Prázdné místo, které Vám v srdci daný člověk zanechá, a vy musíte žít dál, hledat nové přátele, kterým můžete věřit, kteří alespoň částečně nahradí to prázdné místo po osobě, která odjela zpátky domů. Já za celou dobu řekla tolikrát sbohem, že už ani nemám chuť poznávat nové lidi, kteří se jen mihnou v mém životě a poté zase odejdou a mě zbude prázdné místo. S každým loučením si ani nemohu být jistá, zda se znovu setkáme face to face. Člověk si může myslet, že je na loučení připraven, ale opak je pravdou a loučení se neobejde beze slz.

Nikdo Vám neřekne, kolik nocí může člověk smutnit, cítit se osamocený a unavený z života tady. Když jste nemocný, musíte se o sebe postarat sami, není tu mamka, taťka či sourozenec, který Vám třebas jen uvaří čaj či polívku, aby Vám bylo lépe. Tady musíte vstát a vše si udělat sami. Není tu ta část, kdy se vám dostane malé pozornosti či společnosti, kdy Vám jen stačí přítomnost daného člověka.


Já sama jsem tu měla dlouhé období depresí a to i díky nepřejícímu počasí (déšť, chladno a tma - aneb zimní počasí, kdy se člověku opravdu nic nechce dělat). Jsou dny, kdy se chci ze dne na den zabalit a vrátit se domů, kdy mě vše štve jak v práci, tak doma. Často se ptám sama sebe "Stojí mi to za to?". Když se nad tím zamyslím, tady mám i přes všechny zápory lepší životní styl, mohu si dovolit to, co bych si v ČR nemohla nikdy dovolit a jsem schopna pomoci finančně doma, když je potřeba. Kdybych byla doma, nikdy tuto možnost nemám, protože bych válčila o každou korunu a byla bych ráda, že jsem ráda. To mi pomůže přemýšlet pozitivně, má to smysl, šetřím peníze na to, co chci. Mám prostředky na cestování a na nový život. Vytvořím si tu finanční rezervu a vydám se vstříc novému životu.

Obětovala jsem 2 roky tomu, že nemohu být s mamkou a psychicky ji podpořit. Co se týká rodinných vztahů doma, musím konstatovat, že to máme složité a netvrdím, že máme vztahy mezi sebou úplně růžové, to konkrétně s tátou či ségrou a i přes to mi chybí. Možná po čase by mě to omrzelo, ale po tak dlouhé době je to něco jiného, než život tady. Nemohu pomoc jinak, než podporou z dálky a někdy to právě není dost. Přicházím o určité momenty v jejich životě, které nemohu s nimi sdílet a to vše za cenu lepšího životního stylu a snahy našetřit na budoucnost. Může to znít sobecky, ale mě to stojí "vysokou cenu" a tou je čas, který nikdo nikdy nevrátí. Jednou toho mohu ale i nemusím litovat.

Nikdo Vám neřekne, jak na Vás v cizině nahlížejí místní, vždy jste a budete ten cizinec, který se přistěhoval. Hodit řeč s místníma je téměř nemožné, že se cizincům vyhýbají. Já znám Iry jen díky tomu, že jsou to kolegové a nemají jinou možnost, než se s námi kolegy cizinci bavit.


K pozitivnímu tu přikládám to, že sem se opravdu naučila "co si sám neuděláš, to nemáš". A to doslova, protože druzí (třeba spolubydlící) nehnou ani prstem, mají těžký nezájem cokoliv udělat pro "domov". Takže, když něco chci, musím vynaložit svou energii, aby se věci pohnuly.

Život v zahraničí dá každému něco, mě toho hodně naučil a naučil mě i vážit si maličkostí, které pro mě dříve byli běžné a nyní si je užívám dvojnásobek. Vážím si podpory mojich přátel z mé domoviny. Moc to pro mě znamená, hlavně ve dnech, kdy se chci zabalit a jet domů. Nikdy nezapomenu, jak sem se tu změnila a jak jsem víc otevřená novým možnostem. Věřím, že sny se mohou stát skutečností, jen člověk se musí snažit toho dosáhnout a ne jen čekat, až si ho štěstí najde.

Tímto článkem nechci nikoho odrazovat od cestování, ba naopak, určitě cestování doporučuju. Jen jsem chtěla napsat stinnější stránku života, kterou lidi co opustili svůj domov a začali od nuly věrně znají. Cestování nemá jen klady, ale na balanci i své zápory.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama