Dovolená ve Španělsku - Badajoz

14. listopadu 2016 v 0:45 | Paja |  International year
Z Valencie jsem odjížděla brzo ráno, kde sem nic nenechala náhodě a jela jsem taxíkem až na vlakové nádraží. Čekalo mě 8 hodin ve vlaku, abych se dostala, tam, kam bylo potřeba - Badajoz. Od kamarádky jsem věděla, že je to velmi teplá část Španělska, což jsem si v průběhu dne ověřila. A ranní teplota začala na 28 stupních a v průběhu dne se vystoupala až ke 39 stupňům.


Dokud jsem seděla ve vlaku, ani mi nepřišlo díky klimatizaci, že takové teplo je, ale jakmile jsem po 8 hodinách přijela do Badajoz a vystoupila z vlaku, byl to teplotní šok. Už z okýnka vlaku jsem viděla Mari, jak jde na nástupiště. Bylo to shledání po 3 měsících a byla jsem moc ráda, že ji vidím.

Spolu s ní přijel i její kamarád, který měl možnost si procvičit angličtinu s nama. Hned po příjezdu mě vzali do obchodního centra, kde to bylo typicke pro Badajoz a kde má každý fotku u fontánky, kde sem se nemohla vynadívat. Bylo to zase něco jineho než ve Valencii a co víc, byla tam i klimatizace.. :D (Vůbec jsem si nestěžovala na teploty po žití v Irsku).


Poté jsme se vydali k Mari domů, že její táta potřeboval auto, kterým mě vyzvedla. Mari bydlí ve vesnici 30 minut od města a musím říct, byl to úplně jiný životní styl, než na který jsem byla zvyklá. Vesnice byla malá s menším obchodem a menší hospodou. Takže je jasné, že se všichni mezi sebou znají. Lidé mezi 3 a 5 odpoledne mají siestu a jdou si lehnout, aby nabrali sílu. Je to i kvůli ohromným teplům v tuto hodinu, tak, že není zdravé pohybovat se na přímém slunci. První den mi to přišlo hodně zvláštní, ale člověk si zvykne a pak i pochopí, že je siesta nezbytná část dne. :D

U Mari doma jsem se přivítala s rodiči a musím říct, že jsem milejší lidi nemohla potkat. Rodiče se mi snažili vyjít vstříc a dokonce se naučili nějaká anglická slovíčka, tak jako já španělská. Mari tatínek si myslel, že když bude mluvit hlasitě, tak mu budu rozumět. Přišlo mi to strašně milé od nich. Když byla nouze s vysvětlováním, že ani jedna strana nechápala, tak se ozvalo "Marííííííí, where are you?" Takže kamarádka hnedka věděla, že potřebujeme překladatelku ..

Velký výlet nás čekal hnedka z rána, kdy se ke mně a Mari přidali její kamarádi, kteří mluví anglicky. První mě vzali do Badajoz, kde sme si dali i Tapaz. Co se týká města, líbilo se mi, jen to bylo menší a chyběl tomu šmrnc, když to porovnám s dalším městem, kam se jelo hned poté.


Badajoz


Cáceres je menší studentský město kde Mari i její kamarádka studovaly a strávily tam pěkná studijní léta. Město bylo malé, ale opravu mě nadchlo. Od posezení na náměstí (kde nás mimochodem zastihla teplota 41 stupňů), jsme prošli do "starého" města, kde to připomínalo labyrint a my si mohli vybrat, kudy půjdeme. Vysoká teplota nás neodradila prozkoumat celý vršek a dojít k něčemu, co připomínalo radnici či hrádek. Samozdřejmě jsme se cestou vyřádili a nafotili pěkný film selfíček. Musím i říct, že to bylo poprvé, kdy mě teplota skolila a chvíli mi nebylo úplně nejlíp a musela sem do sebe dostat hodně vody.

Můžete se podívat, jak nám to všem slušelo cestou. :D






Jinak jsme úplně normální ..


Po projití Cáceres jsme jeli zpátky směr domov s menší zastávkou v Mérida. Male město, kde je italská historie a je to znát co se týká památek a kultury. Do města jsme šli přes dlouhý most obklopený řekou a v dálce byl vidět další most. Samozřejmě focení nemohlo chybět. Přímo ve městě Mari kamarádka vyprávěla něco o historii města a kultuře. K večeři jsme si dali Tapaz a už byl čas jet domů. Bylo totiž 10 večer a překvapivě 34 stupňů.


Druhý den jsem lehce prolenošila s Mari, protože jsme byly unavené a Mari sestra měla před svatbou, takže měly obě zkoušku líčení, což mi vyhovovalo, trochu si oddechnout. Teplo člověka zmáhá, aniž by chtěl a dostala jsem se ke španělské siestě. Navečer jsem jela s Mari na menší koupaliště, kde se člověk aspoň trochu schladil a relaxoval. .

Můj poslední den s Mari jsme se rozhodly strávit na koupaliště v Badajoz. Takže jsme sedly na autobus a hurá za vodou. Upřímně 1 den cestování ve 40 stupních opravdu stačil a vítala jsem cokoliv spojené s vodou. A co víc, potřebovala jsem chytit barvu, abych nebyla tak bílá, jako v Irsku. :D

Cesta byla delší, ale bylo dobré, že v autobusech měli klimatizaci, které nás osvěžila.


Na koupališti jsme strávili 3 - 4 hodiny, už si přesně nepamatuji, ale byla to bomba. Vchod koupaliště připomínal Italskou kulturu a při vstupu byli cestou miniatury památek. Za tím vším bylo několik bazénů s tobogány. S Mari jsme našly místo, kam si dáme věci a šlo se do vody. Mari mě vytáhla na tobogán, kde se sedalo do kruhu. Mě se zprvu nechtělo, ale jely jsme s Mari společně a užila sem si to, že jsme šly znovu. Jak to jen šlo, tak jsem se chladila ve vodě a snažila se aspoň trochu opálit. Po těch 3 dnech jsem usoudila, že bez vody je lepší se držet ve stínu.

Večer jsme dorazily domů a já si už musela zabalit věci, že brzo ráno mě čekala cesta do Burgos, kde už mě měla čekat Noelia. To pro mě znamenalo vyjet autobusem v 9 ráno a jet 10 hodin na sever, což v praxi znamenalo, musela sem si jít lehnout tak, abych vstala a přežila cestu s pozitivní vyhlídkou x hodin v autobuse. =D

Ráno jsem se rozloučila s Mari maminkou a na nádraží jel se mnou a Mari její tatínek, který dohlédl na to, abych si sedla do správného autobusu a pomohl mi s kufrem do spodní části úložného prostoru v buse. Byla jsem jim moc vděčná, že jsem u nich mohla být a musím říct, že to bylo těžké loučení jak s Mari a jejími rodiči. Byla jsem tam jako doma.


Loučení s Mari domovem



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marketa Marketa | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 10:36 | Reagovat

Líbí se mi, že jakmile vycestuješ do zahraničí a seznámíš se s jinýma kulturama a lidmi z celého světa... tak máš najednou přátele všude a můžete se vzájemně navštěvovat :)

2 Paja Paja | Web | 14. listopadu 2016 v 18:22 | Reagovat

Díky, to je přesně moje "cesta" najít si mezinárodní kamarády. Ta kulturní výměna a přátelství mi za to stojí. Mám ráda cizince a snažím se je držet kolem sebe. Dle mě lepší, než jen mluvit česky, člověk se toho víc naučí a je víc otevřený. :)
A cestování po kamarádech je nej, mám jen samé dobré zkušenosti, oni mi dokážou nejvíc ukázat místní život, který bych na hotelu těžko hledala. Určitě doporučuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama